Historie Malvazineckého hřbitova

Historie Malvazineckého hřbitova

Historie Malvazineckého hřbitova

Původní smíchovský hřbitov se nacházel kolem kostela svatého Filipa a Jakuba na Jakubském, dnes Arbesově náměstí. Byl však zrušen po roce 1787 v období josefínských dekretů, zakazujících pohřbívání uvnitř městských hradeb. Kostel byl pak roku 1891 také zbořen, a to i přes značné protesty obyvatel. Malostranský hřbitov, nacházející se v Košířích, se tak stal hlavním pohřebištěm pro celou levobřežní část Prahy. I přes jeho rozšíření roku 1862 přestal záhy kapacitně dostačovat a tak byl nakonec roku 1884 definitivně uzavřen.

Pozemky, na kterých se Malvazinecký hřbitov rozkládá, dříve náležely k usedlosti pražského měšťana Tomáše Malvazy (podle některých pramenů Malvazína), založené roku 1628 na místě bývalé vinice. Odtud také pochází název Malvazinky. V roce 1875 je zakoupila smíchovská obec s úmyslem zbudovat zde nový hřbitov.

Návrh řešení a úpravu hřbitova vypracoval architekt Antonín Barvitius (1823–1901), mj. autor kostela sv. Václava na Smíchově, dnes již neexistující budovy Těšnovského nádraží v Praze, budovy smíchovské radnice, Lannovy vily, ale také jeho unikátní hrobky na Olšanských hřbitovech a řady dalších staveb po celých Čechách.

Hřbitov byl vysvěcen kanovníkem Vincencem Švehlou 31. prosince 1876, kdy zde zároveň proběhl i první pohřeb. Za dobu své existence byl hřbitov dvakrát rozšířen, naposled roku 1897, kdy bylo vybudováno nové zázemí hřbitova a márnice, která byla později využívána jako kaple a smuteční síň. Z původní rozlohy 3,2 hektaru se hřbitov do současnosti rozrostl na dnešních 7,58 hektaru a je tak čtvrtým největším pohřebištěm v Praze.

Roku 1896 byl slavnostně vysvěcen zdejší novorománský kostel, pojmenovaný po sv. Filipovi a Jakubovi, patronech Smíchova. Kostel byl postaven podle návrhu Adolfa Duchoně a při jeho stavbě byl použit materiál ze zrušeného stejnojmenného kostela na dnešním Arbesově náměstí.  Byly sem přemístěny také Wildmannovy a Brokoffovy sochy a rovněž i dva zvony, pocházející z tohoto kostela. Socha sv. Václava v tomto kostele je dílem Čeňka Vosmíka. Od roku 1879 se zde konaly pravidelně hřbitovní májové slavnosti, které pořádalo Družstvo svatého Václava, jehož hlavní činností bylo právě pořádání slavností zmrtvýchvstání. Tyto slavnosti byly ve své době velmi oblíbené a hojně navštěvované.

U hlavní brány do hřbitova se nachází 6 metrů vysoký, unikátní raně barokní sloup se slunečními hodinami, pocházející z roku 1675. Původně byla tato boží muka umístěna na takzvané zbraslavské silnici, naproti dnešnímu Smíchovskému nádraží, u dnes již neexistujícího domu č. p. 193. Nápis na základové desce zní „Roku, kdy Vltava vystoupila až sem a způsobila povodeň“ a vztahuje se k velké vodě roku 1737. Autor této zajímavé gnomické památky je bohužel neznámý.

K Malvazineckému hřbitovu přiléhá na západní straně takzvaný Nový židovský hřbitov na Smíchově, který byl založený roku 1903 a pohřbívalo se na něm až do roku 1990. Hřbitov je přístupný z Peroutkovy ulice.

V současné době je na Malvazineckém hřbitově na 13 374 hrobových míst. Z tohoto počtu je 3 551 hrobů urnových, 760 hrobek a 680 kolumbárních okének.

 

(volně podle knihy Hřbitov Malvazinky od J. Lányho, vyd. 1999 a archivu SPH)