Vyšehrad – prohlídka

 


 

 

CELKOVÝ POHLED NA HŘBITOV

 

celkovy
Hřbitov založený pravděpodobně již v 11. století získal svou dnešní podobu v 70. letech 19. st., kdy byla realizována myšlenka národního pohřebiště. Vytvoření společného pohřebiště těch, kteří se o národ nejvíce zasloužili, souviselo s rozvojem národního uvědomění po pádu absolutistického režimu.

V současnosti je jedním z nejvýznamnějších míst spojených s minulostí českého národa. Odpočívá zde více než 600 výjimečných osobností. Dominantou hřbitova je společná hrobka národních velikánů – Slavín. Umělecky nejhodnotnější náhrobky se nacházejí v novorenesančních arkádách.

 

POHLED NA ARKÁDY

 

arkady1 arkady2 arkady3
Mezi pochovanými osobnostmi najdeme nositele Nobelovy ceny za chemii Jaroslava Heyrovského, básníky Karla Hynka Máchu, Jana Nerudu, Františka Hrubína nebo Vítězslava Nezvala, nejlepšího střelce fotbalové historie Josefa Bicana, držitele ocenění Oscar za nejlepší cizojazyčný film Elmara Klose, předního světového představitele high-tech architektury Jana Kaplického, spisovatelku Boženu Němcovou, zakladatele experimentální fyziologie Jana Evangelistu Purkyně. Symbolické hroby zde mají politička popravená ve zinscenovaném procesu v 50. letech Milada Horáková a také malíř Josef Čapek, který zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu.

 

POHLED NA SLAVÍN

 

slavin-letni

 

V pantheonu z r. 1893 se nachází krypta se 44 pohřebními kobkami. Nad centrálním pomníkem je umístěn sarkofág, nad nímž se sklání alegorická okřídlená postava Génia vlasti. Po stranách pomníku jsou dvě sochy, na levé straně alegorie Vlasti truchlící a po pravé straně Vlasti vítězné. Na přední straně pomníku jsou tři tabule se jmény prvních patnácti pochovaných ve Slavíně. První z nich, básník Julius Zeyer, byl pochován v r. 1901, ačkoli sám si přál být pohřben v přírodě jižních Čech. Zeyer je autorem veršů na soklech postranních soch: Svých synů prach vlast, truchlíc, zemi vrací, Jich skutky, jásajíc, po věky lidstvu hlásá. Nad tabulemi se jmény je napsáno motto Slavína: „Ač zemřeli, ještě mluví.“
V panteonu jsou uloženi např.: Ema Destinová, sólistka Metropolitní opery v New Yorku, pěvkyně, kterou obdivoval G. Puccini, Arturo Toscanini i Enrico Caruso. Významným dirigentem Metropolitní opery byl Rafael Kubelík, který zde odpočívá se svým otcem, houslovým virtuosem. Mezi dalšími jmény najdeme malíře, grafika a návrháře Alfonse Muchu, vynálezce Františka Křižíka, sochaře Josefa Václava Myslbeka nebo básníky Josefa Ladislava Sládka a Jaroslava Vrchlického.

 

HROBKA ANTONÍNA DVOŘÁKA

Antonin_Dvorak_S2 Antonin_Dvorak_V2
Hudební skladatel Antonín Dvořák (*8. 9. 1841, +1. 5. 1904) je jeden z nejznámějších a dodnes
i nejhranějších českých skladatelů. První velký úspěch mu přinesly po roce 1875 Moravské dvojzpěvy a Slovanské tance. Od roku 1890 byl jmenován ředitelem pražské konzervatoře a roku 1892 se stal ředitelem konzervatoře v New Yorku. Stal se uznávaným pedagogem ale i dirigentem. Opakovaně podnikl turné po Anglii. Z té doby pocházejí mj. i jeho díla Stabat Mater a 8. symfonie „Anglická“. Po návratu do Čech se Dvořák stal v roce 1901 ředitelem pražské konzervatoře. Mezi jeho hlavní díla patří 9 symfonií, včetně proslulé Novosvětské, která vznikla za jeho pobytu v Americe, velká řada komorních a vokálně-instrumentálních skladeb a 11 oper, např. Jakobín, Čert a Káča a především pak Rusalka. Rovněž byl autorem velké řady duchovních děl, jako např. Te Deum, Requiem, oratorium Svatá Ludmila či Biblické písně.

 

HROB KARLA ČAPKA

 

Karel_Capek12 Karel_Capek22 Karel_Capek32
(*9.1.1890, +25.12.1938) – humanista, spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek Je známý především jako autor řady románů a divadelních her, esejů, článků a knih pro děti. Mezi jeho nejznámější díla patří hry Matka, R.U.R., Válka s Mloky, Krakatit, Bílá nemoc, Věc Makropulos, knihy Povídky z jedné a druhé kapsy, trilogie Hordubal, Povětroň a Obyčejný život, Hovory s T.G.M. Ve svých dílech často varoval před hrozbou fašismu. Ve hře R.U.R. Čapek poprvé použil slovo robot – to vzniklo ze slovesa robotovat (pracovat).

 

HROB BEDŘICHA SMETANY

Bedrich_Smetana_S2 Bedrich_Smetana_V2
Hudební skladatel Bedřich Smetana (*2. 3. 1824, +12. 5. 1884). Autor 8 oper, z nichž nejznámější jsou Libuše a Prodaná nevěsta. Ze symfonické hudby je oblíbený cyklus symfonických básní Má vlast (Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor, Blaník), z komorní hudby smyčcový kvartet
e moll Z mého života. Řadu ze svých nejlepších děl zkomponoval po ztrátě sluchu. Jeho život byl poznamenán závažným postižením nervové soustavy. Trpěl silnými bolestmi a nejprve částečnou, od r. 1874 pak úplnou ztrátou sluchu. Odborníci se dodnes přou, zda šlo o následky zranění, které utrpěl v dětství při hře se střelným prachem, nebo o progresivní paralýzu – formu pozdní syfilidy. Zemřel v ústavu pro choromyslné.

 

PLASTIKA OBJETÍ LÁSKY A SMRTI
(HROB JUDR. JOSEFA KAIZLA)

 

kaizl kaizl2 kaizl3
Hřbitov je galerií pod širým nebem. Na sochařské výzdobě hřbitova se podíleli nejlepší sochaři
19. a 20. století. Najdeme zde díla Ldislava Šalouna, který je autorem pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí, J. V. Myslbeka, autora slavného jezdeckého pomníku na Václavském náměstí, Bohumila Kafky, mezi jehož díly najdeme jednu z největších jezdeckých soch na světě – pomník Jana Žižky na pražském Vítkově, hroby sochařů Drahoňovského či Suchardy pak zdobí jejich vlastní díla.
Na snímku Plastika Objetí lásky a smrti z r. 1907 od Bohumila Kafky. Expresivní a dynamické pojetí anděla smrti představuje jeden z milníků naší sepulkrální plastiky.