Obnova pražských hřbitovů
Císař Josef II. svým dekretem z 23. srpna 1784 zrušil všechny městské hřbitovy, hrobky v kostelech a klášterech a dne
1. června 1786 byly pro Prahu zřízeny nové hřbitovy za branami obce a to zejména
z hygienických důvodů. Od této doby se datuje vznik pražských hřbitovů, např. hřbitova Malostranského, který založili občané Starého města a Malé strany za hranicemi obce, tj. v místech dnešního Smíchova. Na Olšany byl jako první
pohřben 1. července 1786 obecní strážník, na Malostranský hřbitov byl jako první pohřben vrátný z hradčanského ústavu šlechtičen. Takto postupně vznikaly pražské hřbitovy z nichž některé mají odvozen svůj vznik od samostatných
klášterů a kostelů, jako např. Břevnovský hřbitov u Břevnovského kláštera a Vyšehradský hřbitov. Se zánikem pohřebišť ve vnitřní Praze, zejména pak s rozvojem předměstí a zbořením hradeb, vznikaly nové hřbitovy především
v II. polovině 19. století.
Veškeré tyto obecní hřbitovy byly začleněny do později vzniklého Pohřebního ústavu hlavního města Prahy (
dále jen "HLMP"), založeného koncesní listinou ze 6. listopadu 1911. Po vydání zákona č. 180 Sb., z roku 1919,
kterým bylo povoleno zpopelňování zemřelých, začalo hlavní město Praha urychleně řešit stavbu krematoria a to v obecní kapli Olšanských hřbitovů (dnešní Nová obřadní síň), které začalo fungovat dne 23. listopadu 1921.
Od této doby se projevuje pokles tvorby funerálních plastik na pražských hřbitovech, dochází ke stagnaci rozvoje a údržby pražských hřbitovů a jsou zahajovány stavby pražských krematorií (Strašnice a později Motol) a souvisejících urnových pohřebišť.
Jako nový prvek na pražských hřbitovech vznikají „rozptylové louky“, „kolumbární pohřebiště“ a oddělení urnových hrobů.
V sedmdesátých letech dvacátého století docházelo dokonce k tendencím rušit některé pražské hřbitovy jako např. II. – V. hřbitov na Olšanských hřbitovech a hřbitov v Záběhlicích.
Otevřením hranic v roce 1989 s umožněním poznávání některých významných historických hřbitovů (Paříž, Bologna atd.), došlo k postupnému uvědomění významu a hodnot našich „klenotů“ spočívajících ve funerálním umění
zejména 18. a 19. století (např. Vilém Amort, Jan Štursa, J. Kotěra, B. Kafka, Ullmann, Myslbek a další).
Opatření z roku 1911 (začlenění pražských hřbitovů do Pohřebního ústavu) bylo překonáno usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy (
dále jen "ZHLMP") ze dne 5. prosince 1991 s platností ke dni
1. ledna 1992 na dobu neurčitou.
Pohřební služba zanikla a byla rozdělena na dvě organizace (dle náplně svých činností) - Pohřební ústav HLMP a Správu pražských hřbitovů, příspěvkovou organizaci, jako samostatný celek, s vymezením hlavního účelu poskytování
komplexních služeb souvisejících se správou a provozem pražských pohřebišť ve zřizovací listině.
Stav pražských hřbitovů výrazně ovlivnilo usnesení ZHLMP č. 1158 ze dne 26. října 1999 v němž byl schválen
Investiční záměr obnovy pražských hřbitovů v letech 2000 – 2010.
Oblast pražského pohřebnictví, především z pohledu obnovy hřbitovů, je jednou z významných priorit přijatých v rámci realizace programového prohlášení ZHLMP pro léta 2000 - 2010 včetně dlouhodobých investičních záměrů
vycházejících ze Strategického plánu města.
Na území hlavního města Prahy se rozkládá celkem 70 lokalit hřbitovů, z toho
29 hřbitovů spadá pod Správu pražských hřbitovů, 38 hřbitovů je svěřeno péči městských částí, 2 areály krematorií s urnovými hřbitovy a 1,
zatím nefunkční hřbitov (lokalita Evangelického hřbitova v Praze 10-Strašnicích), spravuje Památkový ústav HLMP a zbývající jsou hřbitovy církevní.
V rámci předpokládaného návrhu záměru obnovy pražských hřbitovů v letech 2000 – 2010 bylo výše uvedeným usnesením ZHLMP přijato rozhodnutí vyčlenit z rozpočtu města finanční prostředky které by měly napomoci
pozvednout úroveň všech hřbitovů spravovaných Správou pražských hřbitovů na území HLMP na optimální stav, tj. na standardní evropskou úroveň, která bezpochyby navazuje na celkový rozvoj HLMP jako kulturně významné středoevropské metropole.
U hřbitovů i urnových hájů se především jedná o rekonstrukce objektů včetně technického a sociálního zázemí, rekonstrukce přístupových cest a ohradních zdí, opravy kolumbárií, zřizování nových louček rozptylu, rozvody vody,
opravy kanalizačních přípojek, instalace nových orientačních tabulí apod., v souladu se zpracovanou podrobnou studií rozvoje pražských hřbitovů a jejich rozšiřování z roku 1999 z hlediska konkrétních potřeb jednotlivých hřbitovních lokalit.
Navrženým koncepčním řešením jsou naplňovány příslušné teze Strategického plánu města a potvrzeno směrem k veřejnosti, že hlavní město Praha chce být kulturním centrem Evropy, pečujícím o veřejně prospěšné služby
a ochraňující zájmy občanů v oblasti pohřebnictví, tedy v oblasti z hlediska společenské etiky výrazně citlivé a každého se dotýkající.
Splněním usnesení ZHLMP č. 1158 a úspěšným ukončením akcí podporovaných z dotací pro Správu pražských hřbitovů na léta 2007 – 2010, se tak všechny pražské hřbitovy dostanou na mezinárodní úroveň (některé z nich ji již dokonce předčí).
Správa pražských hřbitovů