Ďáblický hřbitov
V únoru 2017 byl Ďáblický hřbitov, druhé největší pohřebiště v Praze a jediný kubistický hřbitov, prohlášený národní kulturní památkou. Od srpna 2016 do října 2017 zde proběhla náročná rekonstrukce unikátní obvodové zdi.
Historie hřbitova
Ďáblický hřbitov byl založen roku 1912 jako nové ústřední pohřebiště pro Prahu. Se svými více jak 29 hektary je po Olšanských hřbitovech druhým největším pohřebištěm na území hlavního města. Autorem architektonického řešení je architekt, urbanista, scénograf a malíř Vlastislav Hofman (1884–1964).
Z jeho původního návrhu oplocení, hřbitovních cest, hlavní brány s přilehlými kiosky, provozní budovy a obřadní síně byla nakonec realizována jen obvodová zeď, západní vstupní brána s polygonálními kiosky a základní půdorysný koncept hřbitova. Hofman použil ve svém návrhu kubistické tvarosloví a tím určil naprosto jedinečnou charakteristiku tohoto hřbitova. Další přístavby z pozdějších let ctily toto tvarosloví a to jak architektka Marie Švábová, autorka obřadní síně, tak i další autoři, ať už u nové vstupní brány a přilehlých kanceláří a obchodů či u drobných architektonických prvků, jako jsou lampy, flambony či odpadkové koše.
Čestná pohřebiště
Areál hřbitova je mimořádně cennou památkou nejen z hlediska architektonického, ale především proto, že se jedná o místo posledního odpočinku jak obětí nacismu, tak především komunistického teroru z padesátých let.
U severní zdi hřbitova jsou na Čestném pohřebišti III. odboje pohřbeny v hromadných šachtách stovky popravených a umučených obětí. Jedním z nich byl do nedávné doby i páter Josef Toufar, který zemřel 25. února 1950 na následky nelidského mučení při výsleších.
Naproti se nachází Dětský hřbitov, kde je pohřbeno několik desítek dětí politických vězeňkyň, zemřelých ve věznicích v padesátých letech.
Skromný pomník na konci cesty pak vyznačuje místo, kde byla nacisty za druhé světové války pohřbena těla parašutistů, kteří provedli útok na Reinharda Heydricha.
V centrální části hřbitova se nachází kruhové čestné pohřebiště padlých zahraničních účastníků druhé světové války, jugoslávských a italských partyzánů a barikádníků.
Les vzpomínek
Kromě běžných hrobových míst a kolumbárií je na hřbitově možné uložit popel zemřelých také ke kořenům stromů v Lese vzpomínek.
Les vzpomínek je unikátním přírodním pohřebištěm, kde je možné uložit popel zemřelých namísto do klasického hrobového místa ke kořenům stromů. Místo posledního odpočinku pak vyznačují památeční stromy a prosté dřevěné cedulky.