Historie pohřebních
služeb a hřbitovů
Pražské městské pohřebnictví má dlouhou tradici a bohatou historii, jejíž počátky sahají ještě do dob Rakousko-uherské monarchie. Podoba pohřebních služeb, které hlavní město Praha svým občanům už více než 111 let nabízí, prošla za tu dobu mnoha důležitými proměnami.
Z dějin pražského městského pohřebnictví
Historie městského pohřebnictví v hlavním městě Praze se začala psát ještě za Rakousko-uherské monarchie, v roce 1911. Tehdy se Zádušní úřad magistrátu města Prahy obrátil na C. K. místodržitelství pro království České s žádostí o udělení koncese pro provozování pohřebního ústavu. Koncesní listina byla obci pražské vydána dne 8. listopadu 1911 – od tohoto dne tedy mají Pražané k dispozici městskou pohřební službu.
Zřízení pohřebního ústavu v Praze
Pohřební ústav sídlil od svého vzniku v budově Pražské městské pojišťovny na Staroměstském nám. č. 8, v budově dnešního Ministerstva pro místní rozvoj. V roce 1936 ovšem pojišťovna požádala o uvolnění prostor, a Pohřební ústav hl. m. Prahy proto zakoupil dům na Staroměstském nám. 10, který přebudoval na sídlo svého ředitelství a celého administrativního zázemí. V tomto domě, byla zřízena také hlavní objednávková kancelář na sjednávání pohřbů a centrální dispečink, který zajišťoval evidenci pohřbů a řízení provozu obřadních síní v Praze.
V téže době Pohřební ústav převzal objekt zrušené potravinové tržnice v Karlíně, aby zde vybudoval garáže pro pohřební vozy a sklad rakví. Tato stavební investice byla dokončena v září 1938.
Stavba prvního krematoria v Praze
Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo zákonem č. 180 Sb. ze dne 1.dubna 1919 povoleno zpopelňování zemřelých. Praha jako hlavní město tak stála před problémem, jak co nejrychleji vyřešit stavbu krematoria. První pražské krematorium bylo provizorně zřízeno v adaptované obecní kapli na Olšanských hřbitovech (dnešní Nová obřadní síň).
Dne 4. června 1926 pověřila Městská rada Pohřební ústav hlavního města úkolem postavit pro město krematorium nové, které by vyhovovalo všem požadavkům nového přístupu k pohřbívání žehem. Pohřební ústav hlavního města Prahy proto 1. srpna 1926 vypsal veřejnou soutěž na vypracování ideových návrhů – těch se k 1. prosinci 1926, což byl den, kdy končila soutěžní lhůta, sešlo čtyřicet. Pro stavbu krematoria byl vybrán pozemek ve Strašnicích, vedle Vinohradského hřbitova – v roce 1929 zde započala stavba krematoria dle plánů arch. Aloise Mezery. Krematorium bylo dokončeno a slavnostně otevřeno tehdejším primátorem JUDr. Karlem Baxou dne 23. ledna 1932.
Největší krematorium v Evropě
Strašnické krematorium je svou rozlohou největším krematoriem v Evropě. Terénní úpravou pozemku a zřízením samostatných přístupů docílili stavitelé citlivého oddělení provozní části a části, vyhrazené obřadům, takže zabezpečení provozu krematoria průběh obřadů neruší. Základem celkové dispozice krematoria je velká obřadní síň o celkové ploše 450 m2 a výšce 16 m. Katafalk stojí proti vchodu na zvláštní nice, vyvýšené o tři stupně nad úroveň podlahy. Díky své vyvýšené poloze je katafalk dominantou celého prostoru a je ze všech míst síně dobře viditelný. Nad katafalkem je umístěna plastika od akademického sochaře J. Palouše, znázorňující pět životních etap, zrození, dětství, dospívání, založení rodiny a smrt. Zpopelňování bylo v novémm krematoriu zahájeno v pondělí 4. dubna 1932 – k tomuto datu byl také ukončen provoz provizorního krematoria na Olšanských hřbitovech.
Urnový háj kolem krematoria byl založen současně s výstavbou krematoria a bylo zde vybudováno 4 800 míst k uložení dvou, čtyř a někde i více uren a v arkádách a kolumbáriích bylo vybudováno 3080 míst, přičemž každá schránka umožňovala uložení nejméně dvou uren. V roce 1945 už byla skoro všechna tato místa pronajata, a proto byl urnový háj dále rozšířen do oblasti pod vinohradským hřbitovem. Vznikly tak další 2000 míst pro uložení uren v zemi a přibylo 1800 kolumbárních schránek. V současné době je v urnovém háji 6000 míst pro uložení uren do země a 5000 míst v kolumbárních schránkách. Je tu pohřbeno mnoho význačných osobností a najdeme zde řadu zajímavých pomníků a sochařských děl.
Významný rozvoj
První tři desetiletí fungování městského pohřebnictví byla tedy charakterizována opravdu výrazným rozvojem – v roce 1938 měl Pohřební ústav hl. m. Prahy své hlavní sídlo s hlavní objednávkovou kanceláří na Staroměstském náměstí, krematorium ve Strašnicích, provozní zázemí v Pobřežní ulici č. 72 v Karlíně a 14 objednávkových kanceláří v různých částech města Prahy.
Vývoj po roce 1948
V roce 1948 byl vydán zákon č. 199 Sb. o komunálních podnicích. Vedení města proto rozhodlo zřídit komunální podnik Pohřební služba hl. města Prahy, do kterého včlenilo dosavadní Pohřební ústav hl. m. Prahy a tehdejší Zádušní a hřbitovní úřad hl. města Prahy, který měl na starosti správu hřbitovů. Ministerstvo vnitra nový komunální podnik zaregistrovalo dne 26. 5. 1949.
Vzhledem ke stále rostoucímu zájmu o pohřeb žehem začalo být zřejmé, že Praha bude brzy potřebovat další krematorium. Po dlouhých úředních jednáních se pro tento účel podařilo získat pozemky v Motole a hned poté byla na projekt nového krematoria vyhlášena architektonická soutěž. Vítězný návrh arch. J. K. Říhy se začal realizovat v roce 1951 a provoz motolského krematoria byl zahájen o tři roky později, v roce 1954.
Motolský urnový háj má rozlohu 39,5 tisíce m2 a je koncipován jako lesní hřbitov s kapacitou 5 419 urnových míst a 444 míst v kolumbárních schránkách. Součásti urnového háje je rovněž loučka pro vsyp a rozptyl. Zřízení motolského krematoria a urnového háje ovšem bylo na dlouhou dobu poslední velkou investicí do pražského pohřebnictví.
Vývoj po roce 1989
Po roce 1989 nastalo krátké období, kdy hlavní město hledalo způsob, jak svůj přístup k pohřebnictví nově pojmout a formovat. V roce 1992 byl komunální podnik Pohřební služba hl. m. Prahy znovu rozdělen na dvě samostatné organizace: Pohřební ústav hl. m. Prahy a Správu pražských hřbitovů. Praha se tak vrátila k původnímu organizačnímu uspořádání.
Roku 1993 rozhodla Rada Zastupitelstva hl. m. Prahy o nových investicích do městského pohřebnictví. Díky tomu bylo možné zrekonstruovat technické zázemí obou krematorií, strašnického i motolského. Modernizována byla především technologie zpopelňování, ale také například chladicí zařízení v místnostech pro uložení zesnulých před obřadem. Rozsáhlé rekonstrukce se dočkaly rovněž střechy a fasády obou krematorií.
Výstavba nové budovy v Karlíně
V roce 1999 byla stržena nevyhovující budova garáží v Karlíně a na jejím místě vyrostla nová budova, kde vzniklo nejen zázemí pro provoz dopravy a sklady rakví, ale kam se ze Staroměstského náměstí přestěhovalo i vedení Pohřebního ústavu hl. m. Prahy.
Motolský památník politických vězňů z padesátých let
V roce 1999 došlo ještě k jedné události, která je pro pražské pohřebnictví významná: dokumentační středisko Konfederace politických vězňů nalezlo dokument, který dokládal že v urnovém háji krematoria Motol byl uložen popel popravených politických vězňů z padesátých let. V evidenci vedené ke společným hrobům se pak podařilo dohledat, do kterého společného hrobu byl tento popel uložen. Rada Zastupitelstva hlavního města Prahy pak uvolnila finanční prostředky, díky nimž mohlo být obětem III. odboje vybudováno čestné pohřebiště právě v motolském urnovém háji. Čestné pohřebiště bylo slavnostně otevřeno a vysvěceno už 20. května 2000. Slavnostní akt uspořádala Konfederace politických vězňů a kromě mnoha bývalých politických vězňů se jej zúčastnili přední političtí představitelé státu a hlavního města Prahy.
Pražské městské pohřebnictví v letech 2011 – 2022
Německý evangelický hřbitov
Součástí urnového háje u krematoria Strašnice se stal také bývalý německý evangelický hřbitov, který byl v roce 1945 konfiskován na základě dekretu č. 108/1945 Sb. ve znění zákona č. 84/1949 Sb. Hřbitov patřil německé evangelické obci v Praze, ale od roku 1945 nebyl udržován a počítalo se s jeho zrušením.
Dne 18. 11. 2002 však vydalo Ministerstvo kultury rozhodnutí, ve kterém prohlašuje celý prostor evangelického hřbitova a 15 hrobů a hrobek za kulturní památku: hřbitov byl zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek pod r. č. 1-2323.
Tím bylo hlavní město postaveno před nový úkol: zajistit obnovu tohoto pohřebiště v souladu s požadavky, které na rekonstrukci této kulturní památky vzneslo ministerstvo kultury. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2015 a hřbitov byl otevřen veřejnosti pro ukládání zpopelněných ostatků.
Čestné pohřebiště Strašnice
V urnovém háji krematoria Strašnice je před krematoriem, v místě, kde začínají arkády s kolumbárními schránkami, na pravé straně umístěno čestné pohřebiště popravených obětí z doby okupace Československa v letech 1938 až 1945.
Zaměstnanci krematoria, kteří prováděli zpopelňování popravených, s nasazením vlastního života popel tajně ukrývali v ovocném sadu navazujícím na urnový háj a tehdejší ředitel krematoria, pan František Suchý, přes přísný zákaz gestapa opisoval osobní údaje z úmrtních listů. Díky jeho odvaze a důslednosti, a také díky odvaze jeho kolegů a blízkých, bylo možné po skončení války v roce 1945 zpopelněné ostatky 2 154 obětí vyzvednout a uložit do společného hrobu, který byl poté prohlášen za čestné pohřebiště. Seznamy popravených vytvořené ředitelem krematoria byly předány Českému svazu bojovníků za svobodu. V roce 2017 bylo Čestné pohřebiště revitalizováno a byly zde instalovány prvky připomínající odvahu vlastenců II. Odboje z období protektorátu.
Rekonstrukce – Krematoria a hřbitovní zeď
V roce 2012 byla provedena celková rekonstrukce správní budovy krematoria Motol. Byla vyměněna střešní krytina a zrekonstruovány kanceláře a byt v prvním patře budovy.
V roce 2016 byly kremační pece v krematoriu Strašnice dovybaveny zařízením na termickou filtraci, díky němuž je nyní zajištěna dokonalá likvidace aromatických uhlovodíků ve spalinách. Toto opatření bylo nezbytné i s ohledem na skutečnost, že v okolí krematoria dochází k zahušťování bytové výstavby.
V roce 2017 byla rekonstruována opěrná zeď s kolumbárii mezi Vinohradským hřbitovem a urnovým hájem Strašnice. Tato hřbitovní stavba pochází z roku 1945 a byla již v natolik špatném stavu, že hrozilo její sesunutí.
Pohřební ústav a kritická infrastruktura
Pohřební ústav hl. m. Prahy byl v roce 2013 Krizovým štábem města zařazen mezi subjekty kritické infrastruktury a začleněn do krizového plánu města. Ve spolupráci s krizovým štábem následně absolvoval několik cvičení, která zvýšila jeho připravenost pro případ mimořádných událostí s velkým počtem úmrtí.
V roce 2013 se cvičení týkalo možného energetického výpadku, tzv. blackoutu. Byly definovány priority pro zásobování náhradních zdrojů elektrické energie v krematoriích pohonnými hmotami tak, aby bylo umožněno plného provozu.
V roce 2014 se Pohřební ústav zúčastnil cvičení zaměřeného na možnou hromadnou havárii v tunelu Blanka, role Pohřebního ústavu spočívala v organizaci přepravy zemřelých.
O rok později bylo obdobné cvičení věnováno riziku rozšíření nebezpečných nemocí, simulovaná situace se týkala onemocnění virem ebola a spočívala v nácviku přepravy zemřelého za velmi přísných hygienických opatření.
Pohřební ústav je vždy povinen mít ve svých skladových zásobách alespoň 500 vaků na zemřelé a dostatečné množství základních rakví. Máme rovněž povinnost udržovat předepsaný počet pohřebních vozidel v pohotovostním stavu – aby byly připraveny k okamžitému výjezdu pro případ, že krizový štáb města vyhlásí mimořádnou událost s větším počtem úmrtí.
Reforma pražského pohřebnictví
Ke dni 1. ledna 2020 došlo k další organizační změně pražského městského pohřebnictví. Spočívala ve sloučení Pohřebního ústavu hl. m. Prahy a Správy pražských hřbitovů. Všechny služby, které hlavní město v pohřebnické oblasti zajišťuje, se tak dostaly pod administrativní správu jediného subjektu. Od července 2022 nese tato sloučená organizace název Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy. Zajišťuje kompletní pohřební služby včetně převozů a repatriací, provoz krematorií ve Strašnicích a Motole a správu 33 pražských hřbitovů.
Tradiční nabídku se snaží postupně rozšiřovat tak, aby pokryla co nejširší spektrum potřeb pozůstalých a odrážela i moderní pohřebnické trendy: sem patří například vznik nových pohřebišť, Lesa vzpomínek a Louky vzpomínek na Ďáblickém hřbitově, nebo otevření pohřebního Ateliéru, který svůj provoz zahájil v listopadu 2022.
Ať je ale aktuální organizační uspořádání pražského městského pohřebnictví jakékoli, to hlavní se nemění: snaha nabízet za všech okolností kvalitní a dostupné služby a pomáhat lidem v nejtěžších chvílích jejich života.
