Ďáblický hřbitov

Obřadní síně a kaple na hřbitově

Obřadní síň u louky rozptylu a na louce rozptylu – obřadní síň 1. kategorie s obsluhou – více o síni v naší nabídce Obřadních síní

Stará obřadní síň – obřadní síň 3. kategorie bez obsluhy. Tuto síň je možné pronajmout prostřednictvím hřbitovní správy.

Přírodní pohřebiště

Na Ďáblickém hřbitově se nachází dvě přírodní, „ekologická“ oddělení: Les vzpomínek, kde je popel zesnulých ukládán ke kořenům stromů, a Louka vzpomínek, pohřebiště sloužící k pohřbům do země, jež je pojato jako květinová louka. Více o našich přírodních pohřebištích se dozvíte zde.

Z historie hřbitova

Ďáblický hřbitov byl založen roku 1912 jako nové ústřední pohřebiště pro Prahu. Se svými více než 29 hektary je po Olšanských hřbitovech druhým největším pohřebištěm na území hlavního města. Autorem architektonického řešení je architekt, urbanista, scénograf a malíř Vlastislav Hofman (1884–1964).
Z jeho původního návrhu oplocení, hřbitovních cest, hlavní brány s přilehlými kiosky, provozní budovy a obřadní síně byla nakonec realizována jen obvodová zeď, západní vstupní brána s polygonálními kiosky a základní půdorysný koncept hřbitova. Hofman použil ve svém návrhu kubistické tvarosloví a tím určil naprosto jedinečnou charakteristiku tohoto hřbitova. Další přístavby z pozdějších let ctily toto tvarosloví a to jak architektka Marie Švábová, autorka obřadní síně, tak i další autoři, ať už u nové vstupní brány a přilehlých kanceláří a obchodů či u drobných architektonických prvků, jako jsou lampy, flambony či odpadkové koše.

Čestná pohřebiště

Areál hřbitova je mimořádně cennou památkou nejen z hlediska architektonického, ale především proto, že se jedná o místo posledního odpočinku jak obětí nacismu, tak především komunistického teroru z padesátých let.

U severní zdi hřbitova jsou na Čestném pohřebišti III. odboje pohřbeny v hromadných šachtách stovky popravených a umučených obětí. Jedním z nich byl do nedávné doby i páter Josef Toufar, který zemřel 25. února 1950 na následky nelidského mučení při výsleších.

Naproti se nachází symbolický Dětský hřbitov, který je pietním místem připomínajícím památku dětí, které se v padesátých letech narodily politickým vězeňkyním komunistického režimu a ve věznicích i zemřely.

Skromný pomník na konci cesty je kenotafem parašutistů, kteří provedli útok na Reinharda Heydricha a jejichž těla se nikdy nenašla.

V centrální části hřbitova se nachází kruhové čestné pohřebiště padlých zahraničních účastníků druhé světové války, jugoslávských a italských partyzánů a barikádníků.