Bubenečský hřbitov

Známé osobnosti, jež jsou na tomto hřbitově pohřbeny

Rodinná hrobka svobodných pánů Malovců z Malovic a Kosoře
T. F. Šimon – grafik
Jaroslav Bouda – Náhrobek od sochaře Františka Bílka bratru malíře (Pochovaná je zde na hřbitově i celá jeho rodina výtvarníků a pedagogů)
Pavel Bořkovec – hudební skladatel
Aleš Bořkovec – architekt
František Adolf Borovský – Historik umění
Marta Jirásková – sochařka
ing. arch. Josef Havlíček – architekt
Bohdan Malaniuk – architekt
Oldřich Kulhánek – grafik
Josef Záruba-Pfeffermann – stavební inženýr a politik
Jiří Sequens – režisér
Ivan Strnad – grafik
Karel Tondl – malíř a grafik
Jaroslav Vodrážka – Malíř
František Smolík – herec
Jaroslav Durych – lékař a spisovatel
prof. PhDr. Vladimír Hoppe – filozof
Irena Kačírková – herečka
Tomáš Řezáč – novinář
Miroslav Richter – archeolog
Zdeněk Smetana – scenárista a režisér kresleného filmu
Rudolf Vohanka – hudební skladatel
Jan Zach – Sochař
Nikolaj Lvovič Okuněv – historik umění a byzantolog
Lukáš Tomin – básník

Z historie hřbitova

Obec Bubeneč nejprve pohřbívala své zemřelé na dnes již zaniklém hřbitově u kostela sv. Gottharda. Po vydání Josefínských dekretů roku 1784 mělo dojít k jeho zrušení, ale na základě protestů občanů a obce se o několik let odložilo. Hřbitov se však brzy zcela zaplnil, a tak roku 1787 bylo na několik let vydáno povolení pohřbívat bubenečské zemřelé na blízkém hřbitově u kostela sv. Klimenta v Bubnech. Roku 1802 byl konečně zprovozněn malý hřbitov na kostelních pozemcích v blízké lokalitě Na Skalce (dnešní Wolkerově ulici), který sloužil svému účelu až do roku 1892.

Roku 1888 začala stavba nového bubenečského hřbitova na pozemcích v blízkosti ulice Ve Struhách. Pro jeho zřízení darovala obci pozemky rodina Schlöchtova (podle některých pramenů byly obcí vykoupeny). Pozdně klasicistní budovy správy hřbitova se smuteční kaplí, bytem hrobníka a chudobinec s izolační nemocnicí navrhl architekt Alois Potůček, stavbu vedl stavitel František Frolík. Stavba byla dokončena 28. září 1888. Centrální kříž byl slavnostně vztyčen 30. září a 22. října proběhlo vysvěcení hřbitova. První pohřeb se zde uskutečnil 3. ledna 1889. V roce 1909 pak byl hřbitov rozšířen na dvojnásobek původní velikosti přidáním západní části, dnes označované římskou číslicí II. Plocha hřbitova je tak rozdělena příčnou zdí s průchody na dvě obdélníkové části, z nichž jedna má 15 a druhá 16 oddělení. Druhé části také vévodí centrální kříž.

Bývalá budova chudobince dnes slouží jako azylový dům pro muže.

Místo posledního odpočinku tu má velká řada osobností. Namátkou můžeme jmenovat herce Vladimíra Hlavatého, Irenu Kačírkovou, Františka Smolíka nebo Bohumila Vávru, spisovatelky Boženu Benešovou a Jaromíru Kolárovou, malíře a grafiky Cyrila Boudu, Oldřicha Kulhánka, Zdeňka Smetanu, Františka Šimona Tavíka, sochaře Vladimíra Kýna, architekty Josefa Havlíčka, Josefa Karla Říhu a Arnošta Živného, nebo průkopnici aviatiky u nás, Boženu Laglerovou Peterkovou. Naleznete zde také několik umělecky cenných náhrobků, například od Františka Bílka, Josefa Šejnosty, Čeňka Vosmíka, Karla Gabriela, nebo soudobých umělců Petera Nižňaského a Martina Zeta.