Malostranský hřbitov

O hřbitově

Hřbitov je národní kulturní památkou, od roku 1884 se na něm nepohřbívá. Hrob zde má mnoho významných osobností z doby národního obrození a nalézá se tu mnoho umělecky cenných funerálních objektů – ve své době byl tento hřbitov jakousi galerií tehdejšího hřbitovního sochařství. Svůj název – Malostranský – získal hřbitov díky tomu, že sloužil převážně obyvatelům Malé Strany.

Malostranský hřbitov je spojen s legendou o holčičce s andělskou duší, která za svého života nesmírně toužila pomáhat lidem v nouzi. Zemřela v dětském věku, prý proto, že ji Bůh povolal k sobě, aby lidem mohla pomáhat z nebe. Svou dobrotou údajně napravila bohatého hraběte, který pro ni po její smrti nechal zhotovit honosný náhrobek. Dodnes se u tohoto náhrobku objevují svíčky, hračky a prosby od malých dětí, které doufají, že jim holčička pomůže.
Malostranskému hřbitovu se někdy říká “Hřbitov, kde na Dušičky nikdo nerozsvítí” – přímí potomci těch, kdo jsou zde pochováni, už totiž nežijí.

Malostranský hřbitov se stal inspirací pro Nerudovu slavnou básnickou sbírku Hřbitovní kvítí.

Známé osobnosti, jež jsou na tomto hřbitově pohřbeny

Leopold Thun-Hodenstein – biskup pasovský
Antonín a Václav Mánesovi – rodina malíře Josefa Mánese
Kryštof a Kilián Ignác Diezenhoferovi – architekti
Ludvík Kohl – malíř
Jan Křtitel Kuchař – hudební skladatel
Václav Michal Pešina z Čechorodu – spisovatel a iniciátor dostavby katedrály sv. Víta
Josef Malínský – sochař a řezbář
Gustav Pfleger Moravský – spisovatel
Václav Jan Křtitel Tomášek – hudební skladatel
Jan Nepomuk Augustin Vitásek – hudební skladatel a zakladatel pražské varhanické školy

Z historie hřbitova

Na místě dnešního Malostranského hřbitova se poprvé začalo pohřbívat v době moru, který Prahu postihl v roce 1680 a následně znovu v 18. století. Za vlády Josefa II. byly rušeny hřbitovy kolem kostelů a nové hřbitovy bylo z hygienických důvodů povoleno zakládat pouze mimo osídlené oblasti, na pozemcích za městem.

Malostranský hřbitov byl založen na místě někdejšího morového pohřebiště a byl určen pro Malou Stranu, Hradčany, Smíchov a Košíře. V době jeho vzniku jej obklopovalo jen několik málo stavení s vinicemi, ale v důsledku průmyslového rozvoje Smíchova se hřbitov postupně ocitl uprostřed bytové zástavby. V roce 1884, po necelých 100 letech fungování, tak pohřbívání na tomto hřbitově ustalo. Mnoho hrobů bylo zrušeno, některé náhrobky – a také ostatky zemřelých – byly přemístěny na jiné pražské hřbitovy, zejména na Olšanské hřbitovy a na Vyšehrad; jako příklad můžeme zmínit třeba ostatky Karla Jaromíra Erbena.
Na Malostranském hřbitově jsou pohřbeni především významní představitelé národního obrození, známí architekti, sochaři a malíři; jejich hroby zdobí významná díla slavných sochařů 19. století. Odpočívá zde i generace přátel W. A. Mozarta, spojeného s nedalekou usedlostí Bertramka.

Centrální části hřbitova dominuje náhrobek se sochou klečícího biskupa pasovského, hraběte Leopolda Thun-Hodensteina.
Ve dvacátém století se Malostranský hřbitov několikrát ocitl v ohrožení. Už v roce 1910 bojoval o jeho záchranu Jakub Arbes, který tu nechal pochovat své dvě nejstarší děti.

V roce 1927 zanikla celá část hřbitova při severní zdi kvůli stavbě tramvajové linky na Plzeňské ulici. Ještě větší katastrofu pak hřbitovu přineslo pozdější další rozšíření Plzeňské třídy v roce 1953, kdy byla zbourána kaple sv. Rocha z roku 1703.