Malvazinecký hřbitov

vstup Malvazinky

Kontakty

Malvazinecký hřbitov
U Smíchovského hřbitova 1, 150 00 Praha 5

T: +420 251 566 684

Otevírací doba

ledenúnor 8.0017.00
březenduben 8.0018.00
květenzáří 8.0019.00
říjen 8.0018.00
listopadprosinec 8.0017.00

Informace

  • Nejbližší zastávka MHD: Malvazinky, Urbanova (bus)
  • Parkování: zpoplatněné modré parkovací zóny před hřbitovem (cena 10 Kč/hod.)
  • Na hřbitově jsou k dispozici toalety

Na tomto hřbitově je možný pohřeb do země i uložení zpopelněných ostatků – v některých částech hřbitova je však v důsledku vysoké hladiny spodních vod možné pouze uložení uren. Na hřbitově jsou k dispozici klasické hroby, urnový háj, kolumbární schránky a louky rozptylu.
Funguje zde stálá služba (vrátnice), zdarma lze zapůjčit konve na zalévání.

Malvazinecký hřbitov má dva vchody, jeden – hlavní – z ulice U Smíchovského hřbitova, druhý z ulice Peroutkova.
Hřbitov Malvazinky patří mezi největší hřbitovy v Praze. Na západní straně k němu přiléha tzv. Nový židovský hřbitov na Smíchově. Ten byl založen roku 1903 a pohřbívalo se na něm až do roku 1990. Přístupný je z Peroutkovy ulice.

V současné době je na Malvazineckém hřbitově na 13 374 hrobových míst. Z tohoto počtu je 3 551 hrobů urnových, 760 hrobek a 680 kolumbárních schránek.

Obřadní síně a kaple na hřbitově

Kostel svatého Filipa a Jakuba – Obřadní síň 3. kategorie bez obsluhy. Tento prostor si můžete pronajmout prostřednictvím zdejší hřbitovní správy.

Známé osobnosti, jež jsou na tomto hřbitově pohřbeny

Antonín Novotný – 6. československý prezident
Jakub Arbes – spisovatel
Ondřej Sekora – spisovatel
Jiří Karásek ze Lvovic – básník, spisovatel, překladatel
Ladislav Klíma – filosof
Petr Lébl – divadelní režisér
Ferenc Futurista – herec
František Veselý – fotbalista
Milan Koch – básník
Karel Weis – hudební skladatel
Karel Gott – zpěvák
Eva Pilarová – zpěvačka
Daniel Nekonečný – šoumen a zpěvák
Vlado Štancel – moderátor

Z historie hřbitova

Původní smíchovský hřbitov se nacházel kolem kostela svatého Filipa a Jakuba na Jakubském, dnes Arbesově náměstí. Byl však zrušen po roce 1787 v období josefínských dekretů, zakazujících pohřbívání uvnitř městských hradeb. Kostel byl pak roku 1891 také zbořen, a to i přes značné protesty obyvatel. Malostranský hřbitov, nacházející se v Košířích, se tak stal hlavním pohřebištěm pro celou levobřežní část Prahy. I přes jeho rozšíření roku 1862 přestal záhy kapacitně dostačovat a tak byl nakonec roku 1884 definitivně uzavřen.

Pozemky, na kterých se Malvazinecký hřbitov rozkládá, dříve náležely k usedlosti pražského měšťana Tomáše Malvazy (podle některých pramenů Malvazína). Usedlost vznikla roku 1628 na místě bývalé vinice a ze jména majitele této usedlosti byl odvozen název Malvazinky. V roce 1875 pozemky zakoupila smíchovská obec s úmyslem zbudovat zde nový hřbitov.

Návrh řešení a úpravu hřbitova vypracoval architekt Antonín Barvitius (1823–1901), mj. autor kostela sv. Václava na Smíchově, dnes již neexistující budovy Těšnovského nádraží v Praze, budovy smíchovské radnice, Lannovy vily a řady dalších staveb po celých Čechách – včetně unikátní Lannovy hrobky na Olšanských hřbitovech.

Hřbitov byl vysvěcen kanovníkem Vincencem Švehlou 31. prosince 1876, kdy zde zároveň proběhl i první pohřeb. Za dobu své existence byl hřbitov dvakrát rozšířen, naposled roku 1897, kdy bylo vybudováno nové zázemí hřbitova a márnice, později využívaná jako kaple a smuteční síň. Z původní rozlohy 3,2 hektaru se hřbitov postupně rozrostl na dnešních 7,58 hektaru, a je tak čtvrtým největším pohřebištěm v Praze.

Roku 1896 byl slavnostně vysvěcen zdejší novorománský kostel, pojmenovaný po sv. Filipovi a Jakubovi, patronech Smíchova. Při jeho stavbě byl použit materiál ze zrušeného stejnojmenného kostela na dnešním Arbesově náměstí. Nový kostel byl postaven podle návrhu Adolfa Duchoně. Z původního smíchovského kostela sem byly přemístěny Wildmannovy a Brokoffovy sochy a rovněž dva zvony. Socha sv. Václava v malvazineckém kostele je dílem Čeňka Vosmíka. Od roku 1879 se zde pravidelně konávaly hřbitovní májové slavnosti, které pořádalo Družstvo svatého Václava, jehož hlavní činností bylo právě pořádání slavností zmrtvýchvstání. Tyto slavnosti byly ve své době velmi oblíbené a hojně navštěvované.

U hlavní brány hřbitova se nachází 6 metrů vysoký unikátní raně barokní sloup se slunečními hodinami, pocházející z roku 1675. Původně byla tato boží muka umístěna na takzvané zbraslavské silnici, naproti dnešnímu Smíchovskému nádraží, u dnes již neexistujícího domu č. p. 193. Nápis na základové desce zní „Roku, kdy Vltava vystoupila až sem a způsobila povodeň“ a vztahuje se k velké vodě roku 1737. Autor této zajímavé gnómické památky je bohužel neznámý.

Volně podle knihy Hřbitov Malvazinky od J. Lányho, vyd. 1999, a archivu HPS.