Evangelický hřbitov

Evangelický hřbitov

Kontakty

Evangelický hřbitov
Vinohradská 1505, 100 00 Praha 10 – Vinohrady

T: +420 274 770 241
+420 274 770 242

Otevírací doba

ledenúnor 8.0017.00
březenduben 8.0018.00
květenzáří 8.0019.00
říjen 8.0018.00
listopadprosinec 8.0017.00

Informace

  • Nejbližší zastávka MHD: Krematorium Strašnice (tram)
  • Parkování: před branou krematoria – zpoplatněná zóna
  • Toalety nejsou na tomto hřbitově k dispozici

Hřbitov je v současnosti určen pouze k ukládání a rozptylu zpopelněných ostatků. V zadní části areálu se nachází hřbitovní kaple, jež je ve správě Československé církve husitské. V nově rekonstruovaném rohovém hřbitovním domku, který navazuje na obvodovou zeď hřbitova, funguje od listopadu 2022 náš pohřební Ateliér. Nabízí alternativu k běžným pohřbům a slouží jako sjednávací kancelář, obřadní síň i jako prostor pro akce spojené s propagací moderní funerální kultury.

Obřadní síně a kaple na hřbitově

Pohřební Ateliér – více o tomto prostoru na pohrebniatelier.cz
Hřbitovní kaple dr. Karla Farského (Církev československá husitská)

Známé osobnosti, jež jsou na tomto hřbitově pohřbeny

Oscar Dolch – železniční konstruktér
Moritz Gröbe – železniční stavitel a podnikatel
Angelo Neumann – ředitel Nového německého divadla v Praze
Wilhelm Elsner – opevní pěvec-tenorista
Julius Morman – hudební skladatel
Ludwig Grünberger – hudební skladatel
Johanna Katharina Butzkow hraběnka von Török – známá jako Johanna Buska – herečka, manželka Angelo Neumanna
Hugo Rex – lékař
Carl Umrath – průmyslník

Z historie hřbitova

Evangelický hřbitov ve Strašnicích, též Německý evangelický hřbitov, či jen Strašnický hřbitov, se nachází v Praze 10-Strašnicích na Vinohradské ulici, v roce 2002 byl Národním památkovým ústavem vyhlášen kulturní památkou.
Podle dostupných informací byl tento hřbitov, historicky sloužící převážně německým evangelíkům, založen nejspíše v roce 1795. Po roce 1945 se přestal používat a v roce 1950 byl usnesením ONV Praha 10 – se souhlasem Státního úřadu pro věci církevní – oficiálně uzavřen. Na hřbitově bylo zakázáno pohřbívání a ukládání uren a po uplynutí deseti let od posledního pohřbu, tedy 7. února 1956, měl být zcela zrušen. Hřbitovní kapli získala v roce 1955 do užívání Československá církev husitská, která v ní zřídila kolumbárium. V roce 1958 úřední místa rozhodla, že hřbitov bude zlikvidován a uvolněný pozemek se následně využije k rekreačním a sportovním účelům – k likvidaci ale nakonec nedošlo. I v období mezi lety 1948-1993, tedy v době, kdy byl hřbitov oficiálně veden jako nepoužívaný a posléze zrušený, zde neoficiálně stále docházelo k ukládání uren.

V roce 1998 bylo na hřbitově napočítáno 598 hrobů a 54 hrobek. Nejstarší dochovaný náhrobek, na němž je čitelné datum, pochází z roku 1828.

V roce 2000 se uvažovalo o tom, že hřbitov bude zčásti zlikvidován a zčásti použit jako pohřebiště vojáků Wehrmachtu, kteří padli ke konci druhé světové války. Projekt počítal s tím, že sem budou přemístěny ostatky německých vojáků padlých v Praze i v jiných částech někdejšího říšského protektorátu, zejména v severních Čechách. Tento záměr však nakonec realizován nebyl – důvodem patrně byla jednak jeho finanční náročnost, jednak odpor některých památkářů a části veřejnosti. V roce 2002 byl potom Evangelický hřbitov, jak je již zmíněno výše, prohlášen Kulturní památkou České republiky.

V říjnu 2015 byl hřbitov po rekonstrukci, kterou financoval Pohřební ústav hlavního města Prahy, znovu otevřen. Dnes je určen pouze k ukládání a rozptylu zpopelněných ostatků. Jednu z opuštěných hrobek na tomto hřbitově obýval milenecký pár bezdomovců, jejichž příběh je zachycen v dokumentu Láska v hrobě (Česko 2012, režie David Vondráček).

Text byl převzat z internetových zdrojů a redakčně upraven.