Věděli jste, že v létě u nás umírá méně lidí? Rádi bychom si mysleli, že smrtka bere ohledy na nás, zaměstnance pohřebních služeb a krematorií – koneckonců i my si někdy chceme vybrat dovolenou – ale hlavní důvod je jiný: úmrtnost má totiž v Česku dlouhodobě výrazný sezónní rytmus a letní měsíce v něm patří k těm nej
klidnějším.
Smuteční oznámení dnes potkáte na mnoha místech. Někdo ho najde ve schránce, jiný v e-mailu, objevuje se i na vývěskách, webových stránkách a sociálních sítích. Přestože se způsoby komunikace za poslední desetiletí výrazně proměnily, parte zůstává pevnou součástí naší pohřební tradice. Jeho podoba se ostatně za poslední století změnila jen málo.
Nedávná krádež lebky svaté Zdislavy z baziliky v Jablonném v Podještědí znovu připomněla, že lidské ostatky v lidech vyvolávají zvláštní směs fascinace, úcty, strachu i zvědavosti. A zatímco někdy lebky mizí za velmi podivných okolností, jindy se naopak objevují tam, kde by je nikdo nečekal.
Když se procházíte starším hřbitovem a zastavíte se u náhrobku, na němž je vyryto třeba dvacet jmen, může vás napadnout: Opravdu tam všichni tito lidé leží na jednom místě? Jak je to vůbec možné?
Když někdo zemře, čas se na chvíli zastaví. Pro ty, kdo jsou nejblíž, se však brzy rozběhne série praktických kroků, které je třeba udělat. Jedna z nejčastějších otázek, které nám kladete, zní: Kolik máme času?
U krematoria Strašnice se v posledních dnech sporadicky objevuje černý kouř vystupující z komína. Přesná příčina zatím nebyla identifikována; problém pravděpodobně souvisí s provozem nedávno instalovaného technického zařízení.
V oblasti Olšanských a Vinohradských hřbitovů a krematoria Strašnice aktuálně probíhá několik dopravních omezení, která mohou ovlivnit Vaši cestu.
Když někdo začne mluvit o vlastním pohřbu, ostatní většinou znejistí. „Proč to teď řešíš? Něco se děje, snad nejsi nemocný?“ Námitka „na co pohřeb, ať si ty peníze mladí raději užijí jinak,“je do jisté míry pochopitelná, stejně jako klasické „po smrti mi to už bude jedno“. Zkušenost i poznatky z psychologie ale ukazují, že možnost společného rozloučení má pro pozůstalé význam i hodnotu, kterou nelze jednoduše vyčíslit.
Kremace je dnes v České republice nejčastěji volenou formou pohřbení – její podíl přesahuje 70 %, v Praze dokonce více než 95 %. Nerudovská otázka je tedy nasnadě: kam s popelem po kremaci? Jak se s ním smí nakládat, co se nesmí a jaké možnosti máte?
V českém filmu Rok vdovy (2024) je civilní, ale velmi silná scéna: nově ovdovělá hrdinka sedí v kanceláři pohřební služby a bezradně listuje katalogem rakví. Nejde o dramatický moment, spíš o výmluvné zobrazení chvíle, kdy člověk postavený do zcela nové situace musí rozhodovat o něčem, o čem nikdy rozhodovat nechtěl… Jenže bez volby rakve se pohřeb uskutečnit nedá.
Mnozí pozůstalí se bojí, že skromný pohřeb nebude dost důstojný. Tato obava je ale zcela zbytečná. Smysl každému obřadu dodávají ti, kdo se na něm společně sejdou, i když je jich jenom pár.
Přinášíme další článek z naší informativní série, která se věnuje některým praktickým otázkám z oblasti pohřebnictví. Cílem článků není poskytnout vyčerpávající výklad či právní stanovisko, ale spíše praktické tipy a vysvětlení, která vám mohou pomoci v řešení životních situací nebo odpovědět na otázky, které nám často kladete. Máte pro nás námět? Napište nám na info@hrbitovy.cz.
Přinášíme další článek z naší informativní série, která se věnuje některým praktickým otázkám z oblasti pohřebnictví. Cílem článků není poskytnout vyčerpávající výklad či právní stanovisko, ale spíše praktické tipy a vysvětlení, která vám mohou pomoci v řešení životních situací nebo odpovědět na otázky, které nám často kladete. Máte pro nás námět? Napište nám na info@hrbitovy.cz.