1. června 2026
V Madridu byl 29. května 2026 slavnostně odhalen pomník Františka Suchého, dlouholetého ředitele strašnického krematoria, který během nacistické okupace s mimořádnou odvahou uchovával identitu a ostatky obětí nacistického teroru. Muže, jehož jméno bylo po desetiletí známé jen úzkému okruhu historiků a pamětníků, dnes Španělsko připomíná jako symbol lidskosti, odvahy a úcty k mrtvým.
Nedávná krádež lebky svaté Zdislavy z baziliky v Jablonném v Podještědí znovu připomněla, že lidské ostatky v lidech vyvolávají zvláštní směs fascinace, úcty, strachu i zvědavosti. A zatímco někdy lebky mizí za velmi podivných okolností, jindy se naopak objevují tam, kde by je nikdo nečekal.
Když dětský den, tak u nás bude vypadat trochu jinak. Na pondělí 1. června zveme malé i větší objevitele na netradiční výpravu po Olšanských hřbitovech.
Když se procházíte starším hřbitovem a zastavíte se u náhrobku, na němž je vyryto třeba dvacet jmen, může vás napadnout: Opravdu tam všichni tito lidé leží na jednom místě? Jak je to vůbec možné?
V červnu přichází léto a my už v duchu plánujeme dovolené v destinacích blízkých i exotických. Ale než se tam vydáme, co si dopřát malý odpočinek, třeba jen na pár hodin, v oáze uprostřed horkého města, tedy na některém z našich hřbitovů? Tento měsíc se s naší zkušenou průvodkyní vydáte do Ďáblic, Malvazinek i na Olšanské hřbitovy.
Květen je měsícem, kdy cyklistická sezóna naplno ožívá. Přívětivé počasí láká do sedel kol a koná se také akce Do práce na kole, podporující zdravý pohyb i šetrnější dopravu ve městech. My si v květnu zároveň připomínáme 150. výročí narození Jindřicha Vodílka – muže, který stál u samotných počátků české závodní cyklistiky v době, kdy byla relativně novým sportem.
Když někdo zemře, čas se na chvíli zastaví. Pro ty, kdo jsou nejblíž, se však brzy rozběhne série praktických kroků, které je třeba udělat. Jedna z nejčastějších otázek, které nám kladete, zní: Kolik máme času?
Olšanské hřbitovy, největší pražské pohřebiště, jsou dnes rozděleny na dvě části ulicí Jana Želivského. Hlavní část, blíže k centru, zná asi každý. V té méně navštěvované, východní části, se však nachází významná připomínka evropských dějin: čestná vojenská pohřebiště a válečná pietní místa. Květnové oslavy konce II. světové války si na Olšanech připomeneme komentovanou procházkou po těchto zajímavých a historicky významných místech.
Na Olšanských hřbitovech se podařilo dokončit opravu rodinného hrobu sochařů Josefa (1804–1855) a Emanuela (1810–1901) Maxů. Bratři, jejíž díla dodnes potkáváme po celé Praze, tak mají po mnoha letech náhrobek opět ve stavu odpovídajícím jejich významu.
V každém odvětví lidského konání najdeme nerozlučné ikonické dvojice: Voskovec a Werich, Dolce & Gabbana, Mach a Šebestová. První takovou dvojicí, která nám vytane ma mysl, pokud jde o český průmysl, je nepochybně duo Kolben a Daněk, tedy dnešní ČKD. Paradoxně se tito dva ale ve firmě, kterou dnes považujeme za jejich „společnou”, nikdy nepotkali! Jak to tedy bylo?
V dubnovém kalendáři najdeme dvě data, která by měl každý milovník piva slavit s oroseným půllitrem v ruce. 24. dubna 1805 se narodil Karel Napoleon Balling a o čtyřicet let později, 28. dubna 1845, jeho nejvýznamnější následovník Antonín Bělohoubek. Tito dva muži, učitel a jeho žák – a později i zeť – vyvedli české pivovarnictví z přítmí středověkých receptur na světlo moderní vědy. Dali českému pivu jeho „rodný list“ v podobě přesných čísel, pravidel a školství.
Když se řekne biodiverzita, málokdo si jako první vybaví hřbitov. A přece právě městská pohřebiště patří k nejbohatším přírodním ostrůvkům, jaké v moderním městě najdeme. Důvod je jednoduchý: zatímco okolní město se neustále mění a přestavuje, hřbitovy zůstávají desítky i stovky let téměř beze změny. Půda se nepřeorává, staré stromy se nekácejí jen proto, aby uvolnily místo nové výstavbě, a klid je tu přirozenou součástí prostředí.
U krematoria Strašnice se v posledních dnech sporadicky objevuje černý kouř vystupující z komína. Přesná příčina zatím nebyla identifikována; problém pravděpodobně souvisí s provozem nedávno instalovaného technického zařízení.
V oblasti Olšanských a Vinohradských hřbitovů a krematoria Strašnice aktuálně probíhá několik dopravních omezení, která mohou ovlivnit Vaši cestu.
Když někdo začne mluvit o vlastním pohřbu, ostatní většinou znejistí. „Proč to teď řešíš? Něco se děje, snad nejsi nemocný?“ Námitka „na co pohřeb, ať si ty peníze mladí raději užijí jinak,“je do jisté míry pochopitelná, stejně jako klasické „po smrti mi to už bude jedno“. Zkušenost i poznatky z psychologie ale ukazují, že možnost společného rozloučení má pro pozůstalé význam i hodnotu, kterou nelze jednoduše vyčíslit.
V měsíci květnu se můžete těšit na tři obvyklé a jednu podvečerní vycházku. Začneme tichým a méně známým Břevnovským hřbitovem, pak navštívíme čestná vojenská pohřebiště na Olšanech i unikátní kubistický Ďáblický hřbitov. Na závěr měsíce se během podvečerní procházky podíváme na Olšany trochu jinak – jako na galerii pod širým nebem, plnou výjimečných uměleckých děl.
Velikonoční příběh je ve své základní verzi stručný a vlastně docela přímočarý. Ježíš z Nazaretu byl ukřižován, na kříži zemřel a jeho tělo bylo uloženo do hrobu. Když k hrobu třetí den přišli jeho blízcí, našli ho prázdný.
Pro nás právě tento obraz stojí za pozornost: hrob, ve kterém nikdo není. Nechme teologii stranou a podívejme se na hroby jako takové. Jsou totiž o dost sdílnější, než by se podle úsloví „mlčet jako hrob“ mohlo zdát.
Kremace je dnes v České republice nejčastěji volenou formou pohřbení – její podíl přesahuje 70 %, v Praze dokonce více než 95 %. Nerudovská otázka je tedy nasnadě: kam s popelem po kremaci? Jak se s ním smí nakládat, co se nesmí a jaké možnosti máte?
V českém filmu Rok vdovy (2024) je civilní, ale velmi silná scéna: nově ovdovělá hrdinka sedí v kanceláři pohřební služby a bezradně listuje katalogem rakví. Nejde o dramatický moment, spíš o výmluvné zobrazení chvíle, kdy člověk postavený do zcela nové situace musí rozhodovat o něčem, o čem nikdy rozhodovat nechtěl… Jenže bez volby rakve se pohřeb uskutečnit nedá.
V dubnu nás čeká trojice nejoblíbenější tras po pražských hřbitovech. V sobotu 11. 4. to budou hned dva hřbitovy – Olšanský a Vinohradský. Vycházky jsou řazeny za sebou a hřbitovy jsou v těsném sousedství, takže se klidně můžete vydat na obě vycházky! Na konci měsíce navštívíme Ďáblický hřbitov, místo, kde se setkává pohnutá historie s čerstvě probuzenou jarní přírodou.
Staré hřbitovy promlouvají svou vlastní řečí obrazů a symbolů. Lebky a makovice, zlomené sloupy a planoucí srdce, věnce a pochodně – každý z těchto motivů má svůj význam. Zde je malý průvodce po nejčastějších náhrobních symbolech a jejich skrytých poselstvích.