Pro Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy má tento příběh zvláštní význam. Odehrával se totiž přímo ve Strašnickém krematoriu, které spravujeme dodnes. Právě zde František Suchý během války tajně evidoval jména obětí nacistického teroru a uchovával jejich popel, přestože nacistické úřady nařizovaly jejich anonymní likvidaci. Díky jeho práci a odvaze se podařilo zachovat identitu více než dvou tisíc obětí a po válce vrátit jejich ostatky rodinám nebo jim zajistit důstojné pietní uložení.

Mezi těmito oběťmi byli také španělští republikáni, kteří po porážce v občanské válce uprchli ze své vlasti, byli zatčeni nacisty a až koncem války zahynuli v koncentračním táboře Hradištko u Štěchovic. Jejich rodiny však netušily, jaký byl jejich osud – a frankistická vláda se o ně po válce nezajímala. Právě jejich příběh vytvořil nečekané a silné spojení mezi Prahou a Španělskem.

Příběh, který byl objeven teprve nedávno

Je pozoruhodné, že celá tato kapitola evropských dějin zůstávala po desetiletí téměř zapomenutá. Na světlo ji přivedl až baskický amatérský historik a badatel Unai Eguia Bizkarralegorra, který během covidové pandemie začal pátrat po osudech španělských odbojářů, jejichž stopa za války zmizela. Díky jeho pečlivému pátrání, do něhož zapojil i rodiny zmizelých, se podařilo dohledat nejen konkrétní jména a osudy těchto mužů, ale také odhalit zásadní roli, kterou při zachování jejich památky sehrál právě František Suchý.

Film Popel: cesta za ztracenou pamětí

Právě o této cestě za zapomenutými osudy vypráví dokumentární film Popel režiséra Oiera Plazy (2025). Snímek sleduje pátrání po stopách španělských vězňů i postupné odhalování role Františka Suchého a jeho syna při uchovávání jejich ostatků. Film se stal významnou součástí připomenutí tohoto příběhu nejen ve Španělsku, ale i v České republice. Právě ve Strašnickém krematoriu proběhlo na podzim loňského roku promítání filmu Popel; přímo na místě, kde se velká část těchto událostí odehrávala, se tak symbolicky propojila historie s úkolem, který zůstává velmi aktuální i dnes – nezapomínat a předávat paměť dál.

Stejně tak jsme loni na podzim před budovou Strašnického krematoria odhalili pamětní desku Františku Suchému. Připomíná člověka, který vykonával svou profesi s mimořádnou morální odvahou a který i v době, kdy lidský život pro totalitní režimy ztratil veškerou hodnotu, trval na tom, že každý člověk má právo na jméno, identitu a důstojnou památku.

Kniha Pole bez květin

Unai Eguia svůj výzkum zpracoval také literárně. Jeho román Pole bez květin (Campos sin flores), inspirovaný skutečnými událostmi, by měl letos na podzim vyjít i v českém překladu. Doufáme, že budeme moci uspořádat křest knihy právě ve Strašnicích.

Socha, která spojuje Prahu a Madrid

Nový madridský pomník vytvořil český sochař Jakub Vlček. Bronzová plastika zachycuje Františka Suchého s rozpaženýma rukama, přes něž se rozprostírá reliéfní závoj tvořený tvářemi obětí, jejichž památku pomohl uchovat. Dílo stojí v parku Madrid Río poblíž takzvaného Pražského mostu a stalo se vůbec první stálou sochou českého autora ve veřejném prostoru španělské metropole.

Příběh Františka Suchého je součástí historie Strašnického krematoria a zároveň součástí širší evropské paměti. Jsme rádi, že se díky práci historiků, filmařů, diplomatů i rodin obětí dostává k dalším lidem a že místo, kde se tento dlouho přehlížený čin odehrál, můžeme spravovat a připomínat i dnes.

Text redakce HPS, foto Jesús Martínez Pérez