Na první pohled to může znít překvapivě. V létě přece lidé cestují, zkoušejí adrenalinové sporty, skáčou přehřátí do neznámé vody plné žraloků, padají ze skal, podnikají horské túry v žabkách, konzumují jedovaté houby a riskantně brázdí silnice, které neznají, občas po požití alkoholu. Jenže celková statistika úmrtí funguje jinak než titulky v médiích: dramatické nehody jsou viditelné, náhlé a emocionálně působivé, ale z hlediska celkového počtu úmrtí nepředstavují výraznější zátěž.
Ta přichází především v zimě.
Podle dlouhodobých dat Českého statistického úřadu bývá nejvíce úmrtí v lednu, únoru a březnu, případně v prosinci – naopak červenec a srpen patří pravidelně k měsícům s nejnižším počtem zemřelých. V zimních měsících umírá v Česku zhruba o 15 až 30 procent lidí více než v létě, v době silných epidemií se tento rozdíl ještě zvýrazňuje.
Důvodem není jedna příčina, ale souběh okolností. V chladných měsících se více šíří chřipka, covid a další respirační infekce, které mohou mít u starších nebo chronicky nemocných lidí vážný průběh. Přenos navíc usnadňuje způsob, jakým zimu trávíme: lidé jsou víc uvnitř, méně se pohybují a méně větrají. Chlad sám o sobě pak zatěžuje srdce a cévy a zhoršuje některá dlouhodobá onemocnění. K tomu se přidává úbytek denního světla – u náchylných jedinců se zhoršují deprese, ale i zdraví lidé mohou trpět nedostatkem vitaminu D a pociťovat úbytek tělesné i duševní energie. S infekcemi i jinými, nejen zdravotními problémy se pak bojuje o to hůř.
Právě tahle nenápadná, každoroční zimní zátěž má ve výsledku větší dopad než letní nehody, o nichž se tolik mluví. Smrtka je vlastně nudný patron a větší žně má z respiračních infekcí a komplikací chronických onemocnění než z prázdninových dramat, jakkoli jsou jednotlivé tragédie vždy bolestné – a bohužel často i zbytečné.
Ani léto samo o sobě samozřejmě není bez rizika. Vysoké teploty mohou být nebezpečné zejména pro seniory, osoby s onemocněním srdce, s dýchacími potížemi nebo pro lidi, kteří nemají možnost se ochladit nebo (což bývá zejména u starších lidí častý problém) nedodržují pitný režim. Během výrazných vln veder, jaká jsme už letos zažili a nejspíš ještě zažijeme, proto může počet úmrtí krátkodobě vzrůst. Z dlouhodobého pohledu ale i tak platí, že celková úmrtnost bývá v létě výrazně nižší než v zimních měsících.
Sezónnost úmrtnosti tak připomíná jednoduchou věc: lidské tělo nežije mimo počasí, infekce, ani rytmus společnosti. Roční období ovlivňují, jak se cítíme, jak stonáme – a nakonec i kdy nejčastěji umíráme.
A jaké z toho plyne poučení? Užijme si léto s rozumem, nezapomeňme na hydrataci, dohlédněme na starší lidi v našem okolí – a sbírejme hezké zážitky na sluníčku a čerstvém vzduchu. Na podzim se nám to všechno bude hodit.
Text: Redakce HPS
Ilustrace: Hugo Simberg, Zahrada smrti, freska v katedrále v Tampere, 1906