Po stopách obou válek

První zastavení připomene oběti první světové války v letech 1914–1918. Jsou zde pochováni vojáci, kteří zemřeli jak na frontě, tak v pražských lazaretech. Tato část je dokladem, jak mnohonárodnostní byla rakousko-uherská armáda – ve společných pohřebištích a jednoduchých hrobech jsou pochováni Češi, Němci a Maďaři, ale i Ukrajinci, Italové a další národnosti.

V meziválečném období se prostor postupně proměňoval v důstojné pietní místo. Vznikaly památníky padlým a hřbitov začal sloužit jako místo tiché vzpomínky na oběti bez ohledu na to, na které straně konfliktu stály. Atmosféra úcty a smíření je zde patrná dodnes.

Místa ticha, úcty a historické paměti

Největší část vojenských hřbitovů připomíná 2. světovou válku, která zasáhla Evropu ještě ničivěji a tragičtěji. Nacházejí se zde jak hroby vojáků Rudé armády, tak i příslušníků dalších spojeneckých armád, včetně Commonwealthu. Nezapomeneme navštívit ani památníky letců RAF a československých odbojářů.

V bezprostřední blízkosti vstupu z ulice U Nákladového nádraží se nachází čestné pohřebiště obětí Pražského povstání z května 1945. Připomíná hrdiny padlé na barikádách – často civilisty, kteří se v posledních dnech války postavili mnohonásobné přesile.

Mnoho obětí a hrdinů ale zůstává dodnes bezejmenných; jejich osudy připomínají hroby neznámým vojákům nebo symbolické hroby – kenotafy, které připomínají ty, jejichž těla se nedochovala nebo zůstala daleko od domova. Čestná pohřebiště na Olšanech tak spojují příběhy vojáků i civilistů různých národností a ukazují, že válka zasahuje především obyčejné lidi.

Karel Kramář a pravoslavný chrám

Významnou součástí areálu je Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice, pravoslavná pohřební kaple spojená s emigrací po roce 1917. Do Československa tehdy přicházeli nejen Rusové, ale i Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci a další lidé z bývalého ruského impéria, kteří zde nacházeli nový domov i místo posledního odpočinku.

Chrám tak nepřipomíná jen jednu národní skupinu, ale širší zkušenost exilu a ztráty domova. V jeho kryptě jsou pohřbeni duchovní, vojáci i civilisté různých vyznání a národností, včetně válečných zajatců z první světové války. I zde se tedy setkávají různé lidské osudy podobně jako na okolních vojenských pohřebištích.

Karel Kramář, první československý premiér a člověk s osobní vazbou na Rusko, podporoval ruské emigranty a zasazoval se o to, aby měli v novém domově nejen zázemí, ale i duchovní oporu. Chrám je dodnes připomínkou této podpory i širšího postoje tehdejšího Československa. V současné době prochází rozsáhlou rekonstrukcí.