Čeněk Daněk – otec českého cukrovarnictví

V dubnu 2026 uplyne dvě stě let od úmrtí inženýra, konstruktéra a významného průmyslníka Čeňka Daňka (5. 4. 1826 – 19. 3. 1893), označovaného někdy jako „otec českého strojírenství”. Narodil se ve východočeských Cholticích v rodině sládka, vystudoval techniku ve Vídni i v Praze a brzy se prosadil jako schopný konstruktér. Už ve 25 letech nastoupil do významné strojírenské firmy Breitfeld & Evans, kde získal cenné zkušenosti, na nichž později stavěl vlastní podnikání.

Zásadní krok udělal v roce 1854, kdy koupil spolu se starostou Karlína Josefem Götzlem strojírenský závod A.Meisner & Comp. Ten se pod novým názvem Daněk & Co. zaměřil na výrobu zařízení pro cukrovary, které tehdy zažívaly velký rozmach. Daněk dokázal dobře využít situace na trhu. Spojil se se stavitelem V. Nekvasilem, který cukrovary stavěl, a budovy začal vybavovat vlastním strojírenským zařízením. Firma tak vystavěla kolem stovky cukrovarů.

V roce 1871 svou firmu prodal a stal se spoluzakladatelem akciové společnosti Breitfeld, Daněk a spol., která se později stala jedním ze základů koncernu ČKD. Tím se jeho podnikatelská stopa promítla i do dalšího vývoje českého průmyslu, i když se sám následně stáhl z aktivního podnikání. Tou dobou vlastnil řadu nemovitostí – panství Tloskov, Krchleby, palác v Opletalově ulici v Praze nebo velkostatek Trnová, kde se usadil. Věnoval se správě majetku a veřejnému životu, mimo jiné jako poslanec Českého zemského sněmu. Za své dobročinné aktivity byl oceněn rytířským Řádem Františka Josefa a povýšen do šlechtického stavu s přídomkem von Esse.

Jeho monumentální rodinná hrobka, která se nachází na pražských Olšanských hřbitovech, byla v roce 2019 renovována z prostředků tehdejší Správy pražských hřbitovů (dnešní HPS). Hrobka je zařazena do programu Adopce významných hrobů a v současné době čeká na svého adopčního nájemce.

Někdy se mylně uvádí, že je Čeněk Daněk pohřben v hrobce mezi Líšnem a Novou Vsí. Tam však odpočívá jeho syn Čeněk (Vincenc) Josef Ferdinand Daněk.

Emil Kolben – střídavý proud, špendlíky a lokomotivy

Mladší ze slavné dvojice, Emil Kolben, se narodil 1. listopadu 1862 jako nejstarší z devíti dětí v židovské rodině ve Strančicích u Prahy. Vystudoval techniku v Praze a díky stipendiu se dostal do zahraničí, mimo jiné do Spojených států, kde pracoval pro firmu předchůdce dnešní General Electric. Setkal se zde osobně s Thomasem Edisonem a spolupracoval i s Nikolou Teslou, jehož myšlenky střídavého proudu výrazně ovlivnily Kolbenovo další směřování. Právě kombinace špičkového vzdělání a zkušeností z nejvyspělejších průmyslových center mu dala náskok, který později využil v Evropě.

Po návratu pracoval ve švýcarském Oerlikonu, kde se podílel na vývoji moderních elektrických strojů a přenosu energie na velké vzdálenosti. V roce 1896 se vrátil do Čech a ve Vysočanech založil vlastní elektrotechnickou továrnu. Firma rychle rostla, vyráběla motory, generátory i kompletní elektrárenská zařízení a postupně se proměnila v významný průmyslový podnik s mezinárodním dosahem. Kolben se zároveň věnoval i odborné publikační činnosti a jeho práce měly vliv na rozvoj elektrotechniky jako oboru.

Zásadním mezníkem bylo spojení Kolbenovy firmy s dalšími strojírenskými podniky. Nejprve došlo v roce 1921 ke spojení s Českomoravskou strojírnou, čímž vznikla Českomoravská–Kolben. O několik let později se připojila i společnost Akciové společností Strojírny, dříve Breitfeld, Daněk a spol. – tedy právě společnost založená Čeňkem Daňkem. Vznikl tak podnik Českomoravská–Kolben–Daněk (ČKD). Kolben se stal generálním ředitelem a firma se za jeho vedení rozrostla v jeden z největších průmyslových koncernů v Československu. Vyráběla široké spektrum produktů – od elektrických zařízení přes lokomotivy až po později i vojenskou techniku, což se ostatně odráželo i v jejím hrdém reklamním sloganu Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu.

Závěr životního příběhu Emila Kolbena je tragický. V době nástupu fašismu odmítal emigraci, ale po okupaci Československa musel pro svůj židovský původ odejít z ČKD a přišel o majetek. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do koncentračního tábora Terezín. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena a Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Pohřben je na pražském Vinohradském hřbitově.

Jak jsme zmínili v úvodu, Emil Kolben se s Čeňkem Daňkem nikdy nepotkal. Do světa průmyslového podnikání totiž naplno vstoupil až v 90. letech 19. století, kdy už Daněk nebyl naživu. Ten navíc svou firmu prodal už v roce 1871, kdy bylo Kolbenovi pouhých 9 let.

Text: redakce HPS, foto HPS, Wikipedia